Noc kostelů 2025

Doprovodný program: 
18:15 - Monika Lachmanová
18:30 - Smíšený sbor Mlékojedy

Téma Noci kostelů 2025: NADĚJE

Stále znovu se v rozhovorech s lidmi setkávám s obavami z budoucnosti. Do určité míry je sdílím také, protože jako člověku, který se celý život zabývá dějinami, mi mnohé situace dnešního světa připomínají události z první poloviny 20. století. Rozhodl jsem se však, že úzkosti plynoucí ze stavu světa nepropadnu a pokusím se pro sebe i pro druhé nacházet naději.

První krok, který je třeba (podle mého mínění) při hledání naděje učinit, je omezit sledování zpravodajství a komentářů k politickým událostem. Je důležité vědět, co se děje, ale nemá smysl číst stále dokola texty nebo poslouchat podcasty líčící katastrofické scénáře budoucnosti. V mediálním věku jsme takřka dennodenně zaujati nějakou kauzou nebo převratnou událostí. Jenomže zde je třeba odhalit pravidla mediální hry, v níž jde především o to zaujmout, nalákat a přitáhnout konzumenty. Když to víme, přestaneme se rozčilovat např. nad tím, co zase prohlásil americký prezident Trump. Vždyť zítra bude mnohé jinak a na dnešní zprávy nikdo nevzpomene. Opakující se analýzy odborníků většinou také nepřinášejí nové pohledy, ale jen dokola přemílají to samé. A to nemluvím o hybridní válce a falešných zprávách šířících se po sociálních sítích.

Co dále dělat pro to, abych ve svém životě nalézal naději? Měl bych se zaměřit na přítomnost. Jistě je důležité vyrovnat se i s minulostí, ale doslova neblahé je znovu a znovu promýšlet budoucnost. Vždyť do ní nevidíme a neznáme všechny proměnné, které ji budou ovlivňovat. A i kdyby na nás mělo přijít něco zlého, tím, že se toho budeme dopředu bát, ničemu nezabráníme. Preventivní strach nám jen pokazí život. Jestliže budoucnost můžeme ovlivnit jen částečně, přítomnost máme ve svých rukou. Jak žijeme, ovlivňuje nejen naši duševní pohodu, ale i naše okolí. Pro mě je důležité věnovat své úsilí budování dobrých vztahů s lidmi a tvořit něco dobrého a užitečného. Svůj volný čas se snažím trávit se svými blízkými, četbou knih, poslechem hudby nebo sledováním filmů. Zlu beru vítr z plachet tím, že se snažím pomáhat lidem v nouzi a dělat pro lidi okolo sebe něco prospěšného. Zjistil jsem, že to dává mému životu smyslu.

A pokud navzdory tomu propadám strachu z budoucna, zaměřuji svou pozornost na Hospodina. Znovu si opakuji, že tento svět má rád, protože ho stvořil, že za mě umíral jeho Syn a že mě v Bibli stále ujišťuje o tom, že se mu běh událostí nikdy nevymkne z rukou. Vím, že je přítomný i v mém životě a že mě samého určitě přivede k dobrému cíli.

Moje naděje je tedy spojena s přítomností a s Bohem, který má v rukou i budoucnost.

Petr Vaďura, farář ECM Plzeň 3.